1. dějství

Za devatero zasněženými horami a devatero zamrzlými řekami v království, o jakém slýcháme jen v pohádkách, šťastně vyrůstala půvabná princezna s andělskou tváří, modrýma očima a dlouhými černými vlásky. S pletí jemnou jako hedvábí a bílou jako sníh dostala jméno Sněhurka. Široko daleko se vyprávělo o tom, jak je dívenka krásná... Sněhurka měla bohužel zlou a žárlivou, ale také velmi hezkou nevlastní matku. Macecha se často ujišťovala u kouzleného zrcadla: "Zrcadlo, zrcadlo, řekni, kdo je v zemi zdejší nejkrásnější?" A zatím se jí pokaždé dostalo stejné odpovědi: "V zemi zdejší ty jsi, má paní, nejkrásnější!" Ovšem jednoho dne zazněla jiná odpověď: "Krásná jsi, má paní, ale nad krásu Sněhurky není!"...

2. dějství

Macechu žárlivost tak rozzuřila, že na radu svého nejvěrnějšího rádce (Z)Rádce pověřila stráže, aby ubohou Sněhurku odvedli do hlubokého lesa a tam ji zabili. Když dorazili na osudné místo, odvaha únosce opustila, vzali nohy na ramena - utekli a nechali princeznu na strašidelném místě opuštěnou... Sněhurka je strachy bez sebe...

3. dějství

Vystrašená dívka se schoulila do měkkého mechu, kde ji nakonec přemohla únava a usnula... Když první sluneční paprsky začaly probouzet les, se zpěvem ptáků se probudila i Sněhurka. Měla radost, že místo strašidelného lesa kolem sebe vidí louku plnou květů. Noční děs byl pryč a už se nemusela ničeho bát. Zvířátka ji zavedla na lesní pěšinku, po které šla a šla, až došla na mýtinu. Tam stála podivná chaloupka s malinkými dvířky, okénky i komínem.

4. dějství

Princezna vešla do chaloupky a pomyslela si: "Kdo tu asi bydlí? Kdo spí v těch sedmi malých postýlkách? Budou to určitě nějací nezbedové, když tu mají takový nepořádek. Musím jim chaloupku aspoň trochu poklidit," řekla si a pustila se do práce.

5. dějství

Když trpaslíci vešli do chaloupky, oněměli úžasem. Všechno se jen blýskalo a z hrnce na kamnech voněla čerstvě uvařená polévka. V jedné z postýlek spatřili spící děvčátko. Trpaslíci sebrali odvahu a zeptali se, kdo je a odkud se v jejich chaloupce tak najednou vzala. Sněhurka jim povyprávěla celý příběh o maceše, strážích i hlubokém lese. Trpaslíkům stékaly slzy po tvářích... Pak si ale jeden z nich slzy otřel a povídá: "Zůstaň tu s námi!" "HURÁ, HURÁ!" radovali se ostatní. "Už se netrap, že tě macecha vyhnala ze zámku. Můžeš bydlet v naší chaloupce. My budeme tví noví přátelé!"

6. dějství

Dny ubíhaly a dívka stále žila v malinké chaloupce se svými přáteli. Starala se o pořádek v domečku a snila o svém princi. Každé ráno trpaslíci odcházeli za prací a Sněhurce znovu kladli na srdce, aby nikomu za žádných okolností neotvírala. Zlá macecha zatím spokojeně žila na zámku přesvědčená, že je princezna mrtvá a ona je znovu v zemi zdejší tou nejkrásnější. Jednoho dne jí ale její zrcadlo odpovědělo: "Krásná jsi, má paní, krásná, leč Sněhurka září jak hvězda jasná! Spokojeně žije si v domku malebném, se sedmi trpaslíky v lese tajemném!"

"Musí zemřít! SNĚHURKA MUSÍ ZEMŘÍT!" křičela macecha a začala připravovat zákeřný plán...

7. dějství

Zlá macecha se přestrojila za starou babku a do košíku jablek přidala jedno napuštěné jedem. Pak se vydala nejkratší cestou do lesa. Na loďce přeplula močál a nepozorovaně se dostala až k chaloupce.

8. dějství

Sněhurka zůstala jako každé ráno v chaloupce sama. Pustila se do uklízení, když najednou uslyšela klepání na dveře:

"Kdo je tam?" zeptala se podezíravě s myšlenkou na radu, kterou jí dali trpaslíci.
"Jsem ubohá stařenka a prodávám krásná a šťavnatá jablka," ozvalo se zpoza dveří.
"Ale já nesmím nikomu otevřít," odvětilo děvčátko.
"Tak to má být, jsi skutečně správná dívka. Za odměnu ti jedno jablko dám."

Sněhurka pootevřela dveře.

"Podívej, jak je krásné," lákala přestrojená macecha. Oklamaná princezna přikývla a s chutí se do jablka zakousla. V tu chvíli padla otrávená na zem.

9. dějství

Trpaslíci přivedli prince ke Sněhurce a vyprávěli mu celý smutný příběh. Princ jim slíbil, že když mu dovolí vzít spící princeznu do zámku, sežene ty nejlepší lékaře, aby ji z toho zvláštního spánku probudili.
"Je tak krásná, rád bych ji políbil," po těch slovech se princ sklonil a Sněhurku opravdu políbil. Jaké bylo jeho překvapení, když otevřela oči a ožila!

10. dějství

Zamilovaný princ se zeptal Sněhurky, zda si jej vezme za muže. Princezna pohladila princovu tvář a s velkou radostí souhlasila. Poděkovala trpaslíkům a odešla se svým zachráncem do jeho království, kde se konala pohádková svatba.

11. dějství

Od toho dne žila Sněhurka na zámku po boku svého vysněného prince.

Ale občas se jí přece jen zastesklo po malé chaloupce v hlubokém lese a jejích sedmi malých přátelích.

...